Při výcviku řešíme správné načasování odměny, techniku cviků nebo to, jak naučit psa nový povel.

Mnohem méně se ale mluví o jedné věci, která ovlivňuje každý trénink.

Našich emocích.

Pes totiž nevnímá jen to, co říkáme.

Vnímá jak to říkáme.

Vnímá naše držení těla.

Výraz obličeje.

Napětí.

Radost.

Frustraci.

A často na naše emoce reaguje mnohem víc než na samotná slova.

---

Kdy jsou emoce při výcviku obrovským benefitem

Jsou situace, kdy bych naopak chtěla, aby vaše emoce byly co největší.

Třeba když si se psem hrajete.

Jestli chcete, aby hra byla pro psa odměnou, musí z ní být cítit, že si ji užíváte i vy.

Klidně ze sebe udělejte šaška.

Poskakujte.

Smějte se.

Přetahujte se.

Buďte hlasití.

Prostě si hru užijte.

Pes velmi dobře pozná, jestli si opravdu hrajete…

…nebo jen házíte hračku, protože jste někde četli, že je hra důležitá součást výcviku.

Stejně to platí při učení nových cviků.

Učíte přivolání.

Zavoláte:

„Ke mně!“

A pes krásně přiběhne.

Tak to přece oslavte.

Usmějte se.

Pochvalte ho.

Klidně si i zajásejte.

Váš pes právě udělal něco, co chcete, aby opakoval.

Dejte mu najevo, že z toho máte opravdovou radost.

---

Kdy emoce naopak škodí

Teď úplně opačný příklad.

Pes něco sebere ze země.

A vy naštvaně zakřičíte:

„Alíku!!!“

Znáte to?

Jenže právě tady vzniká problém.

Jméno psa by mělo znamenat:

„Věnuj mi pozornost.“

Ne:

„Průšvih.“

Pokud budete jméno pravidelně spojovat s negativní emocí, začne pro psa postupně ztrácet svůj význam.

Nechcete přece, aby pokaždé, když uslyší své jméno, čekal, že přijde něco nepříjemného.

---

Ani zákaz nemusí znít naštvaně

Úplně stejně to platí pro zákazový povel nebo marker chybného chování.

Jejich úkolem není psa vyděsit.

Mají mu dát informaci.

“Tohle není správně.”

A tím to končí.

Pokud jste zákaz správně naučili, není potřeba přidávat křik, vztek ani frustraci.

Pes nepotřebuje mít strach.

Potřebuje pochopit.

---

Největší chybu vídám při problémovém chování

A právě tady emoce majitele škodí úplně nejvíc.

Pes štěká na jiného psa.

Rozběhne se za zvěří.

Lekne se.

Nezvládne situaci.

A člověk je čím dál víc nervózní.

Jenže právě v tu chvíli pes nepotřebuje další zdroj stresu.

Potřebuje jistotu.

Potřebuje člověka, který zůstane klidný.

Který mu jasně ukáže, co má dělat.

Který bude jeho oporou.

Vaše frustrace totiž problém nevyřeší.

Naopak.

Jen zvýší náročnost celé situace.

A pes bude mít ještě menší šanci vrátit se zpátky do stavu, kdy vás dokáže vnímat a spolupracovat.

---

Buďte pro svého psa kotvou

Tohle je věta, kterou bych si přála, aby si odnesl každý majitel.

Buďte pro svého psa kotvou.

Když se bojí.

Když něco nezvládne.

Když udělá chybu.

Když je svět kolem něj příliš náročný.

Právě tehdy vás potřebuje nejvíc.

Ne jako dalšího člověka, který zvyšuje tlak.

Ale jako někoho, kdo mu pomůže najít cestu zpátky.

A podle mě právě tohle odlišuje dobrého trenéra.

A dobrého psovoda.

---

Pokud vám článek něco dal…

Zkuste při příštím tréninku nepozorovat jen svého psa.

Pozorujte i sami sebe.

Jak zní váš hlas?

Jaké emoce do tréninku přinášíte?

A jestli chcete, aby komunikace mezi vámi a vaším psem byla srozumitelnější, ráda vás přivítám na individuální lekci nebo v některém z mých kurzů.

Protože výcvik není jen o povelech.

Je hlavně o vztahu, důvěře a komunikaci.

Pes si možná nebude pamatovat každé vaše slovo. Ale bude si pamatovat, jak se vedle vás cítil.